Lodovico Ariosto (6)

3. července 2007 v 20:35 |  Kdo byl kdo
Lodovico Ariosto
(6)
narozen: 8. 9. 1474
zemřel: 6. 6. 1533
Život a dílo Lodovika Ariosta jsou typické pro jednu z nejvýznamnějších epoch ve vývoji západní civilizace - renesanci, která začíná ve 14. století a vrcholí právě z básníkova života ve století šestnáctém.
Narodil se v Reggiu a na přání svého despotického otce se věnoval studiu práv. Brzy jich však nechal a pod vedením významného humanisty Gregoria da Spoletiho se zabral do studia literatury a napsal své první básně. Otec však r. 1500 nečekaně umřel a Ariosto se musel postarat o matku a deset mladších sourozenců. Proto vstoupil r. 1504 do služeb kardinála Ippolita d'Este. Jeho jménem vedl neobyčejně obratné několik diplomatických jednání se samotným papežem Juliem II., jichž se zhostil s nebývalou obratností, a stal se přítelem papeže následujícího, Lva X. Básník, který se ve svém díle snažil vykreslit individualitu člověka nezávislého na církevním pojetí světa, byl přesto většinu života na církevních institucích závislý a neustále musel konfrontovat své světské názory s církevními představami o světě. Z těchto střetů vznikala během renesance umělecká díla, jež se stala vzorem pro celý novověk. Důkazem je paradox, že rytířský epos Zuřivý Roland (1516, 40 zpěvů), který měl obveselit a byl napsán s mírnou nadsázkou, ironií a sarkasmem, věnoval Ariosto svému chlebodárci kardinálovi d'Este. Ten jej přijal poměrně chladně a mezi oběma muži začalo docházet k neshodám. Po kardinálově smrti r. 1520 Ariosto s ulehčením odešel do služeb vévody Alfonsa d'Este. Povzbuzen čtenářským úspěchem se pustil do dalších úprav Zuřivého Rolanda, který vyšel podruhé r. 1521. Krátce nato prožil tři dobrodružné roky jako správce divokého kraje zvaného Garfagnana, kde se potulovaly hordy banditů. Roku 1525 se vrací do Ferrary, kde si vystavěl malý domek se zahradou. A opět do jeho života vstupuje renesanční paradox: musí se oženit tajně, aby neztratil příjmy z duchovního obročí (šlo o důchod spojený s výkonem některé církevní funkce).
Ariosto se rovněž věnuje divadlu, které dal vévoda d'Este postavit dle jeho návrhu; napsal pro ně několik her a přeložil antické komedie Plautovy a Tereniovy. Básníkův život končí triumfem: jeho celoživotní dílo, Zuřivý Roland, vychází r. 1532 potřetí, v upraveném a rozšířeném vydání, které má 46 zpěvů. Ariosto ho smí osobně předat císaři Karlu V.
Ariosto svůj epos sestavil na základě skladby Zamilovaný Roland od jiného italského básníka Mattea Boiarda (1440-1494). "Sestavil" proto, že spíše než o skladbu s jednotnou koncepcí se jedná o labyrint mnoha příběhů, které se navzájem prolínají, proplétají, mizí a znovu se objevují, takže vzniká řetězec fantastických legend z vyprávění krále Artuše, řeckých klasiků i z dalších, dnes již zapomenutých zdrojů. Ariosto tak oživuje ducha antiky; z obdobného postupu mnoha autorů oné doby byl odvozen i název celého hnutí: "renaisance" znamená francouzsky znovuzrození, obrození.
Dějovou osu skladby tvoří výprava Saracénů proti Karlu Velikému. Císaři Karlovi a jeho družině hrozí, že Francii ztratí, protože hlavní bojovník, rytíř Roland se nešťastně zamiluje do krásné Angeliky a z neopětované lásky zešílel. Bloudí po světě, hledá ji a "zuří". Uzdraví se teprve tehdy, když mu rytíř Astolfo přinese jeho ztracený rozum v lahvičce z pohádkové výpravy na Měsíc. Na Měsíci totiž lze prý nalézt, vše, co lidé ztratili, jenom hloupost ne, "neb té se od nás hnouti nenapadne", podotýká básník s šelmovským úsměvem.
Ariosto se již za života těšil značnému uznají a k jeho jménu se přidávalo označení "il divino" - božský. Zuřivý Roland patří k nejslavnějším dílům italské renesance, o čemž svědčí více jak sto italských vydání během následujících tří set let.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama