Ginny a Malfoy Nešťastná láska 6

21. května 2007 v 18:16 |  Harry Potter

GINNY AND DRACO ( neštastná láska ) 6

6.
ODHALENÍ

Ginny zírala z okna, pozorujíc sníh, který zlehka padal k zemi. Včera sledovala Draca, který nastoupil do vlaku a odjel na prázdniny domů. Předtím, než odjel, se ho snažila ignorovat a vždy se ujišťovala, aby s ním nikdy nebyla sama. Vždycky poznala, že se na sebe snažil upozornit a zkoušela si toho nevšímat. Pravda ale byla taková, že ji to moc nešlo.
Stiskla ruku pevně proti chladnému neprůsvitnému sklu, když myslela na jednoho kluka, který jí během jedné noci obrátil svět vzhůru nohama.
Ucítila ruku na svém rameni. Její oči sledovali jeho paži až nad ramena do páru brilantních zelených očí. Harry Potter, jeden z jejích nejlepších přátel se na ní dolu usmíval. Slabě se na něj usmála zpět. Stále totiž byla myšlenkami ještě u toho polibku s Draco Malfoyem, i když si nebyla jistá, co to znamenalo. Strašně ráda by se dozvěděla a v neposlední řadě by také ráda pochopila, proč to udělal. Byla tím celá popletená.
Teď ale vedle ní stál jeden z jejích nejlepších přátel a vypadal, že si o ni dělá starosti.
"Jsi v pořádku Ginny?"
"Ano. Jen jsem byla zamyšlená. Dělám si trochu starosti se špatnými známkami z lektvarů. Nenávidím Snapea. Určitě jste už slyšeli, že chtěl, aby mě Malfoy doučoval."
"Na něco se ale přece jenom těším. Na Nový rok," řekla Ginny a usmála se na Harryho.
Harry odtáhl Ginny do křesla u krbu, u kterého už seděli i Hermiona s Ronem. Chtěl, aby seděli pohromadě. Přece jenom byli oni čtyři jediní, kdo tam z Nebelvíru na Vánoce zůstal.
Ron seděl na zemi s Hermionou na klíně. Usmála se na ně. Vypadali spolu tak rozkošně a Ginny z toho měla dobrý pocit, už kvůli Ronovi. Zjistila totiž, že od té doby, co je s Hermionou, se zdá být opravdu šťastný.
Posadila se s Harrym vedle nich a začali mluvit o nekonečných věcech a událostech. Harry s Ronem stejně většinou skončili u famfrpálu, zatímco je holky jen poslouchaly. Ginny jen tu a tam připadala nějaký ten komentář k něčemu, co ze hry znala taky, ale většinou stejně mluvili oni.

Náhle ale Ginny pocítila strašně velikou touhu si ho znovu zahrát. Věděla ale že bez koštěte nemůže. Podívala se na Hermionu, která lehce zívla zrovna ve chvíli, kdy si dal Ron okolo ní ruce a sevřel ji v náručí. Ta se ale jen usmála, když ji políbil. Pomalu se vymanila z jeho sevření, vstala a odešla s přáním dobré noci do své ložnice. Ron se mezitím usmál na Harryho a odešel také.
Nyní už tam zůstala Ginny samotná z Harrym, který se na ní díval těma jeho krásnýma zelenýma očima a usmíval se. Ginny se trochu zarděla, ale pokoušela se to ignorovat.
"Ginny, nebýt Rona a Hermiony, asi bych neměl odvahu ti teď něco říci."
Trochu zmateně se na něj podívala. Nebyla totiž zrovna přesně v té náladě, aby to hned pochopila.
"Pravda je ta, že tě mám rád," řekl mírně koktajíc Harry.
Ginny nemohla uvěřit tomu, že ta slova vyšla z jeho úst... a že patřila jí...


Draco akorát dobalil nějaké ty dárky k Vánocům. Jeho matka naléhala, aby přijel na svátky domů, i když za žádnou cenu nemohl přijít na to proč. Kromě toho byla jeho mysl přecpaná tolika myšlenkami o tom polibku s Ginny Weasleyovou, že na nic jiného už snad ani nemyslel.
Při těchto úvahách se mu na tváři objevil zhnusený pohled. Nemohl raději ani pomyslet na to, proč j chtěl líbat. Nenáviděl ji, tak proč se z toho tak těšil? Klel při pomyšlení na to, jak ji pak chtěl dát sbohem cestou z hradu ke kočárům...
Jak Crable a Goyle dávali jeho věci do vlaku pře jejích vlastními, našel ji pohledem. Zrovna se loučila se svými spolubydlícími a kamarády. Znovu pomyslel na ten polibek. Pomyslel na její měkké rty, hladkou kůži, hedvábné vlasy a čokoládové oči. Pak si ale vzpomněl na pár následujících dní. Celkově ho ignorovala, což akorát přispělo hodně k jeho nelibosti. Byl na ní za to naštvaný a nemohl porozumět tomu, proč to dělala.
Sledoval, jak se objala s holkama, které pak nastoupily do vlaku. Bez přemýšlení se vydal pomalu směrem k ní. Byl už jen stopu od ní, když se na něj podívala. Chtěl něco říct, ale v tu chvíli nevěděl co. Uslyšel za sebou Goyla, jak na něj volá kam jde a změnil raději směr své cesty.
Ginny z toho byla kompletně zmatená a nakonec raději nastoupila do kočáru, který ji odvezl zpátky do hradu.
Draco z toho byl taky dost zmatený, ale pokusil se ten pocit setřást a nastoupil do vlaku, který se po chvíli rozjel směrem do Londýna na nástupiště 9 a 3/4.
Draco seděl v kupé sám a pozoroval ubíhající krajinu. Chopil se této příležitosti, že je sám a začal přemýšlet o tom, proč ji vlastně políbil a snažil se držet v její blízkosti. Když byl s ní, nedokázal logicky myslet. Od kdy ale? Nikdy se o ni moc nezajímal. Vždycky to byla jen malá chudá zrzavá Weasleyová.
Když se na ní ale podíval teď, viděl krásnou dívku, která dokázala to, co žádná před ní. Dokázala, že se rozpustil led okolo jeho srdce už jen z pohledu na ni. Věděl co cítil, když ji políbil a byl si jistý, že ona cítila to samé. Ale tou její následnou ignorací jeho jistota o polovic poklesla. Strašně ho to štvalo a ještě teď před Vánoci. Doufal, že se s ní před odjezdem alespoň rozloučí, ale nebyl schopen, stejně jako ona, říct před ostatními jakékoli slovo. Moc ho zajímalo co si o něm a o tom polibku vlastně myslí.
A když tak nad tím přemýšlel, připadal si najednou jako jiná osoba. Napadlo ho, jestli na něj náhodou neposlala nějakou kletbu, ale pak tu myšlenku zavrhnul. Nedávalo mu to totiž žádný smysl. Musí nad tím teda do budoucna najít nějakou kontrolu!

Ginny se trochu otřeseně dívala na Harryho. Pořád ještě nemohla uvěřit tomu, co jí řekl. Musí to být asi nějaký druh žertu. Tohle byla věc, kterou si přála snad každou noc už od chvíle, kdy začala studoval v Bradavicích. A teď se to vlastně stalo... Tak proč se necítí šťastně? Uvnitř jí něco užíralo. Ať už to ale bylo cokoli, Ginny to ignorovala stejně jako prvotní otřes a usmála se na něj. Chtěla mu říct, že už cítí dlouho to samé, ale nakonec jí z ústa nic nevyšlo. Bylo to to, co chtěla, že ano? Sen by se jí splnil - ona s Harrym a spolu!
Opřela se o něj, když jí dal ruku okolo ramen. "Slyšela jsem dobře pan Pottere? Řekl jste to opravdu slečně Ginny Weasleyové, ronově malé sestře?" Ginny se zasmála, když ho strčila lehce rukou du hrudi, jak s ním flirtovala.
Harry se na ní usmíval, když propletl své prsty do jejích dlouhých zrzavých vlasů. Cítil vůni zázvoru, jak seděla blízko něj. Chystal se jí na to něco odpovědět, ale v tu chvíli se z něj stal jen uzlíček nervů. Nakonec ale vypálil první otázku, která mu probleskla hlavou.
"Ginny, já chci... no zajímám se... možná, jestli bys se mnou chtěla chodit." Trochu koktal a byl také dost nervózní.
Ginny se na něj usmála a zlehka přikývla. Cítila, jak ji obejmul a položila si hlavu na jeho rameno. Vše se teď zdálo být jiné. Nemusela by si dělat starosti s Malfoyem a s tím polibkem. Nyní se totiž stalo to, o čem už dlouho toužila. Byla s Harrym. Zdálo se to být dokonalé - ona s Harrym a Ron s Hermionou. Než si ale uvědomila, ztracena ve svých myšlenkách, co se děje, Harryho rty se setkaly s těmi jejími v nevinném polibku.
Byla napoprvé trochu překvapená, ale pak ho taky políbila. Bylo to jiné políbit Harryho. Nebyl to ten druh polibku, ze kterého by se jí pomalu podlomila kolena. Srdce jí netlouklo jako o závod a po polibku si nepřipadala jako bez dechu. Bylo to tak odlišné od toho polibku s Dracem. A musela sama sebe hodně přesvědčovat, aby nemyslela na to, že by chtěla znovu políbit Draca...

Lucius Malfoy stál ve své pracovně a očekával příjezd svého syna domů. Chystal se udělat konec tomu, aby se Draco spolčoval s tou Weasleyovou. Ač to navenek nevypadalo, trochu se bál, že by se jeho syn mohl postavit proti straně Pány zla a Smrtijedů, a nehodlal tomu přihlížet. Draco byl jediným možným nástupcem na jeho místo "pravé ruky" Voldemorta, kdyby náhodou Lucius zemřel.
Uslyšel kroky u hlavního vchodu a věděl, že jeho syn přijel. Dopil svou sklenku a šel ho dolů do haly uvítat.
První uviděl svou manželku Narcissu a až poté syna, který od loňska vyrostl nejméně o pět palců a změnily se i jeho rysy v obličeji.
Tolik otázek vyplnilo mysl mladého Draca, když spatřil svého otce. Co dělá na jejich panství? Neměl by být v Azkabanu? Jestli tam ale není, ví někdo, že je tady?
"Slyšel jsem, že se setkáváš s jistou Weasleyovou, Draco. Můžeš mi to vysvětlit?"
Draco na něj pohlédl. Nebyl moc překvapený jeho uvítáním. Na horním konci schodiště vypadal ale ještě víc hrozivě něž kdy jindy.
"Profesor Snape mi nařídil, že ji mám doučovat. To je vše."
Byla to nestydatá lež a Draco to věděl. Bylo v tom víc než tohle. Přinejmenším pro něho, I když si nebyl moc jistý, co to bylo. Luciusovi ale tohle vysvětlení zřejmě stačilo, i když nevypadal moc potěšeně, že jeho syn mluví s tou chudou holkou a ještě k tomu ji chodí doučovat.
"Dobře, předpokládám, že je vše v pořádku. Jenom nechci, aby na tebe měla nějaký vliv," řekl Lucius a zašklebil se. "Ale jakýkoli vliv, jaký bys mohl mít ty na ní... Slečna Weasleyová by byla velmi vlivným a dobrým přírůstkem do rostoucích řad Smrtijedů."
Lucius se nad tou myšlenkou musel znovu zamyslet. Dcera jednoho z nepřátel Temného pána a Smrtijeda? Dokonalé!
Draco se na otce trochu v obavách podíval. "Takže Temný pán vstal z mrtvých?" Vždycky věděl, že bude muset jít v otcových stopách a bude se muset stát Smrtijedem, ale dost se tomu v hloubi duše bránil.
"Ano, Draco."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama