Ginny a Malfoy Nešťastná láska 13

21. května 2007 v 18:33 |  Harry Potter

GINNY AND DRACO ( neštastná láska ) 13

NÁVRAT

Ginny se dotkla nohama země jen pár metrů před hlavním vchodem do hradu. Utřela si mokré líce, popadla násadu koštěte a rozeběhla se k bráně. Dělala si o Draca starosti a bála se, že ho potrestají za to, že jí pomohl utéct.
Uchopila pevně kliku, ale dveře se ani nehnuly. Škubla za ní znovu, ale nemělo to smysl. V očích jí začaly pálit další čerstvé slzy, když do nich začala mlátit pěstmi. Mohla cítit bolest, která jí vystřelovala do paží, ale pokračovala, doufajíc, že ji někdo pustí dovnitř.
Ginny musela uskočit o několik schodů zpátky, když se náhle dveře otevřely. Stáli v nich profesorka McGonagallové a Brumbál s opatrně zvednutými hůlkami. Když ji ale spatřili, jejich ruce klesly a schovali hůlky do hábitů. McGanagallová ji rychle, ale jemně objala a odváděla ji směrem k ředitelně. A jakmile Brumbál zavřel a zajistil dveře, připojil se k nim.
"Minervo, proč nepřivedete slečnu Grangerovou, pana Weasleyiho a pana Pottera, zatímco já doprovodím tady slečnu Weasleyovou do mé pracovny?" McGonagallová přikývla a vyšla rychle směrem k Velké síni. Ginny pak s Brumbálem pokračovala dál mlčky. Brumbál věděl, že kdyby chtěla, promluvila by. Věděl, že se toho za poslední dva dny stalo velmi mnoho.
Později, když seděla v jeho pracovně v jednom z pohodlných křesel, začala mu vyprávět o všem, co se přihodilo v posledních hodinách, co byla s Draco Malfoyem. Řekla mu o všem od chvíle, kdy ji vzal za ruku a vběhl s ní do Zapovězeného lesa, a také jak se obětoval, aby mohla uniknout. Vynechala ale tu část, které obsahovala polibky, které s ním sdílela. Opět se jí v očích objevily slzy, když po skončení vyprávění už nebyla schopná ovládat své ohromující city smutku a viny.
Harry, Ron a Hermiona se přiřítily do pracovny právě ve chvíli, kdy říkala Ginny poslední větu, týkající se předešlých událostí. Ron se ani nezastavil a sevřel v náruči svou sestru. Měl ji velice rád a byl dost bázlivý, když se ztratila. Po chvíli ho následovala Hermiona. Ginny jí byla vděčná, že její objetí nebylo tak silné jako to od Rona.
Když se ale pak Ginny podívala na trochu váhajícího Harryho, sama mu vběhla do náruče. Jak ji pevně držel, začal opět plakat. Harry nevěděl proč byla tak rozrušená, ale ještě pevněji ji k sobě přitiskl. A po chvíli, kdy se Ginny trochu uklidnila, ji všichni tři společně odvedli do nebelvírské věže.
Stále se jí ptali, co se stalo, ale ona vždy odmítala odpovědět. Nechtěla jim říci pravý důvod, proč je tak rozrušená, protože by s největší pravděpodobností nerozuměli tomu co cítí a zažívá. Zamilovala se přece do nepřítele, tak jak by to mohli pochopit?
Chvíli ji ještě vyslýchali, ale po několika desítkách minut to nakonec vzdali. Věděli, že až bude připravená říct jim, co se stalo, řekne jim to.
Ginny ale byla rozhodnutá, že se to nikdo nikdy nedozví, jelikož se za sebe i za své city trochu styděla.
Další den už se vrátila zpět do třídy, což všechny studenty mírně řečeno dost překvapilo. Ve škole ale během těch několik málo hodin došlo také ke změnám, kterých si Ginny i přes to vše, co prožila, hned všimla.
Všichni profesoři teď spolu v probíraných látkách spolupracovali, zvláště pak v Obraně proti černé magii. Byla to velká, ale přivítaná změna mezi studenty. Učila se teď více obranná i útočná pokročilá a středně pokročilá kouzla a kletby. Účelem této změny totiž bylo připravit každého studenta, který bude muset bojovat ve válce.
Trio na tom nebylo nejhůře, a proto začali všichni tři pomáhat ostatním studentům. Harry byl kromě toho všeho ještě navíc pečlivě hlídán, jelikož byl přece jenom jediným člověkem, který mohl porazit Voldemorta.
Ginny se nakonec rozhodla studovat pod pohledem madam Pomfreyové. Velmi málo studentů se rozhodlo stát "lékouzelníky" a Ginny byla proto ráda.
Skoro všechny dny trávila u sebe v ložnici, kde studovala a vycházela pouze do tříd, knihovny a do Velké síně na jídlo. Její chování bylo záhadné, ale jen do chvíle, co se po týdnu vrátil jeden chybějící student.

Ginny vzhlédla, když uslyšela ve dveřích známý hlas. Brumbál už věděl, kdo přichází a poslal proto Snapea, aby zabezpečil jeho příjezd. Ginny se podívala na otevírající se dveře a spatřila studenty, kteří po útoku chyběli, jak míří ke zmijozelskému stolu.
"Já nevím, proč jim Brumbál dovolil se vrátit zpět. Profesoři tu budou vyučovat budoucí smrtijedy, teda pokud jimi už nejsou," promluvil tiše Ron k Harrymu a Hermioně. Řekl to ale dostatečně nahlas, že to mohla slyšet i Ginny. Začala nad tím přemýšlet. Co když Draco přijal Znamení? Bude mu schopná odpustit?
"Rone, ovšem že ještě nejsou smrtijedy," řekla Hermiona. "Voldemort určitě chce, aby první dokončili školu. Kromě toho jsem si jistá, že možná bude Brumbál schopný některé z nich přesvědčit. I když ne všechny... Já osobně si ale myslím, že je to nemožné."
Ginny naslouchala jejím slovům a pozorovala Draca. V tu chvíli jí mysl zaplnilo tolik otázek...

Ginny šla chodbou směrem dolů do sklepení. Když dorazila do tmavé třídy, usadil se jí na tváři malý úšklebek. Najednou ale upustila své knihy, když ji někdo obejmul a políbil. Věděla kdo to byl už ve chvíli, když ji k sobě přitiskl, a obejmula ho rukama okolo krku, když mu polibek vrátila.
"My.." Ginny potlačila pláč. "Nemůžeme tohle dělat, nebo se dostaneme do moc vážných potíží. Kdyby nás někdo uviděl, oba by jsme se dostali do potíží nejen ze strany tvého otce a nedej bože Voldemorta. Kromě toho moji přátelé..."
"Ššš..."
"Ale Draco..." Víc toho ale říci nestihla, jelikož jí dal Draco ukazováček k jejím rtům.
"Může to být naposledy, co budeme spolu. Chci toho využít," řekl jí tiše, vzal ji zlehka za ruku a vyšel z učebny. Vyhýbajíc se všem nakonec dorazili před kamennou zeď. "Dračí krev." šeptl. Zeď se otevřela a Draco s ní spěchal dovnitř.
Jak šli přes velkou místnost, zachytila jen záblesk nazelenalých světel před tím, než vystoupili po schodech do ložnice, kde ji opět vášnivě políbil.


O několik hodin později se trochu zavrtěla v jeho náručí. Leželi v měkké posteli přikrytí jen tmavě zeleným prostěradlem. Propletl jí své prsty do vlasů, když se mu usadil na rtech malý úsměv.
Chtěla mu něco říci, ale on se předklonil a znovu políbil její roztřesené rty. Nechtěl tento okamžik zaplnit mluvením o důsledcích nebo o tom, co by se mohlo stát. Chtěj jen, aby i beze slov věděla, co cítí.
Malfoyové nikdy nevyjadřovali své city slovy, což bylo nepsané pravidlo již po mnoho generací.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama