Ginny a Malfoy Nešťastná láska 1

21. května 2007 v 14:47 |  Harry Potter
GINNY A DRACO ( nešťastná láska ) 1
Tak tohle jsem opsala z jednoho taky hustého blogu.Snad jí to nebude vadit.
1.září
Milý deníčku,
Toto je můj první deník po vstupu do nového školního roku. Rozhodla jsem se, že sem dopodrobna povyprávím o všech dobrodružstvích a nebezpečích, na které jsme v posledních 5 letech v Bradavicích narazili.Tím MY myslím mě, Harryho Potera, Hermionu Grangerovou a mého bratra Rona. Předpokládám, že sebou tady mrsknu a stihnu i napsat to, co se stalo toto léto.
Na konci minulého školního roku se Harry vrátil do domu svých mudlovských opatrovníků. Neuplynul ale ještě ani týden, než se objevil u nás doma. Řekl nám, že se na něj mudlové rozčílili a rozkřičeli, když ho přistihli, že studuje knížky o magii. Noc předtím, než pak přijel do Doupěte, otevřel pomocí drátku zámek skříně pod schody a pobral všechny své bradavičko věci, stejně tak jako Hedvičinu klec a nějaké ty věci z jeho minulosti, a stopnul si Záchranný autobus. Netřeba říkat, že naše mamka byla jak v extázi, když ho spatřila (svým způsobem ho totiž bere jako svého sedmého syna). Kdykoli musel Harry odejít od Dursleyových, vždycky zamířil k nám domů. Společně s Ronem a se mnou pak trávil mnoho společného času, během kterého jsme hrály převážně famfrpál, při němž míče skoro vždycky skončili v korunách blízkých stromů. Hlavně ale s pomocí Freda a Georga, kteří měli ve zvyku je tam schválně odpalovat a při jejich "hledání" se tam vždycky pohodlně uvelebili. V týdnu, kdy měl Harry narozeniny, přijela na návštěvu i Hermiona, která pak se mnou sdílela pokoj, jelikož jsme byli jediný holky v celém domě vyjma mamky. Byla to ale legrace, protože jsme si vždy dlouho do noci povídaly a já se dozvěděla, že se Hermi trochu líbí Ron. Myslím si, že jejich hádky u nich představují určitý druh potěšení, ač u něj trochu nepřirozeného vlastně už od té doby, co je mým bratrem.


Ginny chvíli přestala psát a pozorovala Harryho, který škádlil Křivonožku koštětem. Ostatní byli také zaměstnáni tímto zrzavým stvořením, a proto si ani nevšimli Ginny, jak na Harryho zamilovaně kouká. Ona se ale jen usmála a sklopila oči zpátky k deníku.

Musím ale připustit, že ještě stále něco cítím k Harrymu. Řekla jsem to Hermi, která se začala chichotat a něco mi taky řekla. Není mi sice přesně jasné, co tím mínila, ale prý uvidíme. Možná se Harrymu líbím také. Kdyby se tak mé sny splnily. Hermi něco ví, ale říct mi to nechce… No dobrá, ale zpět k létu. Harry nyní bydlel v bývalém Percyho pokoji, který se nedávno odstěhoval z Doupěte do nějakého bytu s jeho přítelkyní Penelope. Fred a Georg se tu stále ještě poflakují, teda vždycky až do chvíle, než je mamka vykope ven...hihi...Předpokládám, že jednou, až vydělají více peněz z jejich skladu "Kratochvíli Kouzelnické Kejkle", se
snad osamostatní a budou venku na vlastní pěst. Je to ale tak trochu nepřirozené, když někdo z nás opouští "domov". Místo je přece tam, kde žijeme všichni společně. Mám své bratry opravdu ráda...Myslím, že se už blížíme k Bradavicím. Před chvílí okolo nás prošla žena s vozíkem plným cukrovin. Myslím, že mi zbyly ještě nějaké peníze z nakupování věcí do školy. Mám strašlivou chuť na čokoládovou žabku.

Ginny se zvedla ze svého sedadla a řekla ostatním, kam jde. Trochu se usmívala držíc svůj deník blízko u sebe a vstoupila do chodby. Rozhlížela se na obě strany a přemýšlela, kam mohla prodavačka jít. Nebyla si ale jistá a k tomu byla stále ještě příliš zabraná do deníku. Jak šla, pohlédla zběžně přes rameno, jestli ji někde neuvidí. Ale právě když se otočila, vystoupil někdo z kupé před ní, přičemž do něj Ginny narazila a upustila denník.
"Jé! Omlouvám se," promluvila, aniž by se koukla, do koho vrazila. Když si ale klekla na zem a začala sbírat svůj deník, uslyšela velmi důvěrně známý hlas.
"Měla bys více sledovat kam jdeš Weasleyová." Ginny se rychle postavila, svírajíc deník pevně v náruči. Vzhlédla a uviděla světlovlasého vysokého 17 let starého chlapce. Zase ale rychle získala svůj klid a stála, dávajíc se na něj... Draco Malfoye, Harryho největší protivníka škole.
"Fajn Malfoy, nemáš zabírat celou chodbu." S tím se na podpatku otočila a zapomínajíc na čokoládovou žabku se vrátila zpět do kupé na své místo. Její příchod ale nešel přehlédnout a Hermiona, Ron a Harry na ní házely žertovné pohledy.
"Srazila jsem se na chodbě s Malfoyem," vysvětlila jim následně Ginny. Věděla, že by se v její situaci bývali zachovali pravděpodobně stejně. A jak tam tak seděla čekajíc na příjezd do stanice, koukala ven z okna na ubíhající krajinu a doufala, že už ho po zbytek cesty neuvidí.
Nebyla to ale moc dlouhá doba, a už z vlaku vystupovali na nádraží. Sledujíc Hagrida, jak svolává a odvádí prváky k lodím, vzpomínala, jak tímto způsobem jako oni přijela do Bradavic poprvé i ona. Zdálo se, že se při vzpomínání trochu zapomněla, a když se konečně vrátila do reality, zjistila, že skoro všechny kočáry jsou už plné. Rozhlédla se okolo sebe hledajíc své přátele, ale už jen zahlédla, jak Ron s Harrym lezou do jednoho kočáru následovaní Hermionou s Nevillem. Brzo se zdály být všechny opravdu plné, když náhle uslyšela něco, čeho se trochu obávala a z čehož nebyla zrovna dvakrát nadšená.
"Dobře Weasleyová, vypadá to, že na nás zbyl ten poslední." Hlas patřil osobě, která ji vždycky mučila od té doby, co začala studovat ve škole, už jen pro pouhý důvod, že se narodila jako Weasleyová.
Otočila se a pohlédla na něj. Bez jakéhokoli slova přešla na druhou stranu kočáru a vlezla dovnitř, brzo následovaná i Malfoyem.
Byla do velmi dlouhá a tichá cesta. Seděla na velmi nepohodlném sedadle a ještě k tomu naproti člověku, který byl "velkým" nepřítelem jejích přátel, vyjma skutečnosti, že jejich rodiny sebou navzájem pohrdaly. Zkoušela myslet jen na to, jak svírá svůj deník blízko hrudi, a aby byli rychle v hradu.
Draco ale na druhé straně vypadal, že si cestu docela užívá a při letmém pohledu zjistila, že se trošku škodolibě šklebí při zjištění, že ona sedí dost nepohodlně. Téměř si ani neuvědomila, že na něj dlouhou dobu kouká chvíli před tím, než začala pozorovat cestu před nimi. Velmi malou chvíli, snad jen pár sekund, si navzájem hleděli do očí. Trošku se začervenal, což bylo na jeho světlé pleti trošku patrné, a než uhnul pohledem, musela přiznat, že je docela i hezký, i když na druhou stranu tak "zlý" a bezcitný.
Kočár přijel k hradu a Malfoy vylezl ven jako první. Bez jakéhokoli pochopení ale podal Ginny ruku, kterou ona bez přemýšlení přijala, aby mohla bezpečně vylézt z kočáru. Chvíli tam stáli ještě se stále spojenýma rukama, než si uvědomili, co právě dělali, a téměř okamžitě své ruce roztrhli. Ginny rychle odběhla, aby dohonila Rona s Harrym, pokoušíc se utéct od Malfoye co nejdál a nejrychleji jak mohla. Malfoy tam ale jen zůstal stát a teprve po chvíli se s malým úsměvem trochu podobným úšklebku, který se mihl jeho tváří, vydal nahoru ke vchodu do hradu.
Jakmile se prváci roztřídili do kolejí, vstal profesor Brumbál a místnost se během chvíle ztišila.
"Vítejte v dalším a novém školním roce v Bradavicích. Než začneme, mám na začátek několik zpráv. Musím připomenout, že vstup do Zapovězeného lesa je striktně zakázán. Také bych zde chtěl přivítat naší novou paní profesorku Obrany proti černé magii, profesorku Whitbyovou," přičemž pokynul ženě středního věku sedící vedle Snapea, "Stejně tak jako našeho nového učitele kouzel, profesora Weasleyho." A stejně tak pokynul i nejstaršímu Ginnyimu bratru Billovi.
Ginny se na něj usmála a trochu mu i zamávala. Studenti tleskali a pískali jak puštění ze řetězů, ale pak opět povstal ředitel a rázem bylo v celé síni zase ticho.
"Nyní jste po cestě jistě velmi hladoví, tak si dejte do nosu." Jak Brumbál domluvil, objevily se všude na stolech mísy s různými druhy jídel. Jak hostina začala, bylo už jen slyšet cinkání příborů o talíře a občasné štěbetání studentů.
Ginny pohlédla s úsměvem směrem k Harrymu, jak s Hermionou a Ronem diskutují nad jejich novými rozvrhy. Jen poslouchala, jak Harry a Ron říkají Hermioně jako každý rok, proč si pořád bere tolik předmětů.
Ginnyin pohled dál putoval po síni, když se najednou přistihla, že se na sebe vzájemně dívají s Malfoyem, přičemž se oba začali hned dívat jinam.
Ginny vstala od stolu, omluvila se a zeptala se Hermiony, jakožto prefektky, jaké je nové heslo pro vstup do Nebelvírské věže a vyšla ven ze síně.
Vydala se pomalým krokem k věži svírajíc svůj denník pevně v náručí. Po chvíli ale začala vzpomínat na svůj poslední deník, který měla, zatímco se v Bradavicích děli divné věci. Vzpomněla si taky na vloženou vzpomínku v denníku, na Toma Raddla a také na Tajemnou komnatu, kde málem spolu s Harrym zemřela.
Pro jistotu si ale zakoupila úplně nový a vlastní deník, když byla s Hermionou nakupovat v jednom mudlovském městě.
Šla prázdnou chodbou, ale náhle se zastavila, když uslyšela v dálce za sebou kroky. Dala se opět do pohybu udržujíc stále stejné tempo a poslouchala tempo těch kroků za ní. Přemýšlela, kdo by to tak mohl být a modlila se, aby se nedostala do nějakých potíží. Náhle ji ale na místě zmrazil dotyk něčí ruky na jejím ramenu.
Pomalu se tedy otočila a s obavami pohlédla na toho, kdo ji zastavil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maňonka Maňonka | E-mail | Web | 25. května 2007 v 21:43 | Reagovat

Tak to je hustý!!!!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama